Stovky zelezných Tigru a namírených hlavní,
v eskadrách stojí na bitevním poli.
Tenkrát, povel pohybu uvolnil ty ledy.

Ten kdo seje vítr, sklízí krutou bouri.

Kapky potu na tvárí strhané, oslehané rysy roku údelu.

Pohled krajinou, zasnený vzpomíná, tak daleká je moznost návratu domu.
Zoldák rezimu a krutého vládce, vypustil vcely a ono to srsnové!
S bestií rudou osudový zápas, Kurtský oblouk ocelové peklo.


Stovky zelezných Tigru a namírených hlavní,
v eskadrách stojí na bitevním poli.

Tenkrát, povel pohybu uvolnil ty ledy.
Ten kdo seje vítr, sklízí krutou bouri.


V jedné dlani fotku zeny, v druhé zelezný kríz si cení.
Uveznený v mase kovu, velí tem oddaným muzum.
V záru ohne srapnelu, hez ostychu, smrt je soused.

Kde ztratilo se svedomí? Kdy prestala duse krvácet?

Rozkaz je rozkaz, není cas myslet, zabíjet, nebo být zabit!

Zrychlený tep a plíce prachu, tekavý pohled cíle si hledá.
Vútocné sestave pres plán se valí, kovové masy, ocelové sedi.
Na výlozce znak divize elitní, umrlcí lebka a zkrízené kosti.


Rudý pohled, rudá plán, rudý cíl a prst na spousti.
Vteriny zdají být se hodinami a okamziky jsou jiz historií.

Nikdo obavu nevysloví a sám v sobe je zatracený.
Bez cíle i návratu, pohánen jen pudem k prezití!


Zmatené rozkazy, ohlusující rev, zeme se bortí, je trhána ocelí.
V nastafém zmatku, v oblacích koure, ztracený pocit hrdosti bez víry.
Orel cerný drcen rudou bestií, srp a kladivo prebíjí cerný kríz,

proc odemkli tu skrinku Pandorí? Kde hranicí tyranie se zoufalstvím?

Stovky zelezných Tigru a namírených hlavní,

v eskadrách stojí na bitevním poli.
Tenkrát, povel pohybu uvolnil ty ledy.
Ten kdo seje vítr, sklízí krutou bouri.