Na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ
přívr?enci okultismu chodějí sem přivonět.
Kolik barev, tvarů, vůní, zakázaných druhů ráj

zmijí mládě sladce vrní, čmelák chválí vlhký máj.
Na zahrádce nihilismu depkař hnojí květinu
při kropení pomý?lí na svou poslední hodinu.

Luny zář kdy? trsy trávy do stříbra ji? oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:


okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!


Podél hrobů popínavá rů?e také trní má
kdo se píchne, ten se dívá hned jinýma očima:
Skelné zraky procházejí světy vzdálenými

planetami zabranými duchy zesnulými.
Jestli?e tam za hvězdami zahrady se pěstují
kampak du?e tamních tvorů do záhrobí cestují?

Předtucha zlá tímto byla předznamenána
kdy? se zblízka ozval pokyn mimozem?ťana:


okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!