Biřic mé gondoly marně ?tve kýl
kultem se holedbá, kretén, chce jíst
skořápka zbloudilá přejela cíl

minula bezpočet překrásných míst.
Rozkazuj vrakům, kdy? flotila spí
na dně, kde vlní se murény stín

zacloumej ruinami, zteřelé bij
kulisy změní se v hromady hlín.


Závějí kročeje vr?ou tiché
v ledový obzor, kde málokdy svítá
kadluby závadné, v?echny liché

ponurá mysl ?atvu zlou skýtá.

Ve vichru nicoty klopýtá rek

v tlumoku hubeném almu?nu nesa
askese - delirický po?itek
kosti své odlo?il na kraji lesa.

Vrásčité větve staletých dubů
lomený oblouk rozvalin hrobky
do hlíny bzdí kdo měl mastnou hubu

i ten, kdo hladové shrabával drobky.

Čadící oharek z výklenku čpí

mýtina úplňku pózuje nahá
bě?enec ?ílený pod klenbou ti?e spí
dávno ji? světa jej netí?í váha.