V podpalubí člunu dřevěného
brázdím nekonečný oceán
u?etři mě, Die, ?ivota věčného

beztak jsem du?evně uondán!

?roubem kdy? vlnám jsem krajkoví rval

ne?etře ni?ádnou modravou hý?ď
tam kde pak kormorán paběrkoval
stříkala mohutná bělavá tří?ť.


Omamným tajfunem rejdařů vzor
do lúzných tesů směroval příď

kerosen v srdci, na du?i vzdor
co západ slunce, to plná síť.


Palubu zdobila figura lepá
plachty dvě k prasknutí pnuly se vpřed
na plody moře a na dary sklepa

vzpomíná diktát můj: podagra, vřed.

Kompasu střelka u? pozřela bhang

v poblité mapě spí navigátor
pavouků řádí u? v kajutě gang
rozbitý dávno je generátor.


Suché jsou mělčiny, pohaslý zrak
nad fjordem krou?í u? hejno supů

zlomené kormidlo, rezavý vrak
?ralok se směje otvorem v trupu.